top of page

Jako když zapomínáš,


že při dopadu tužky

se ozývá klepnutí...

 

- přibližně s každou slabikou

se zadrhává o drsný ocelový povrch

pod kusem papíru.


 

A mezi nimi je přítmí.

 

 

Tato báseň je však psána

právě tady:

 

uprostřed světa

kde klepání a drhnutí

jsou jen ozvěnou v naší hlavě.

(op)


Sluha se pomalu brkotal k zámku

Za sebou nechal ozvěny dne

i žáruvzdorná panoramata města

 

ústy vydával rozličné hluky a bzuky

(nerozlišeným bzukotem zněla jeho krusta)

ve dnech půstu vše propojoval

s elektronickou hudbou

svátečně hrdlotechnický

typ.

 

tlačil se výš

nad všemožné údy

vztahující se

k všeobjímajícímu

(míru).

 

Někdy jen tak blekotal

sivé verše

jež vzápětí

ihned po prohrané bitvě

zpět bojkotoval

 

Připojoval se ke konvergencím

na novou nespoutanou víru

 

Online.

a někdy si sedal

když měl stát

 

nečekal až se znovu objeví

Nosič

sestavoval si svou víru

po částech

 

a znovu lapal po vzdechu

a znovu všem žehnal

v několikerém vzepětí

sedů-lehů

panta rhei

(op)

o: jednou jsem byl s mrtvými
i těmi nenarozenými těly

ta možnost byla v každém zrnku hlíny
do níž jsem se nořil

a já se zvedal a zas se bortil k zemi
a byl jsem zemí
a byl jsem zemí

 


***


v: to tenkrát jsem se stal hrstkou hlíny
jež je životodárností a nezbytností
hlínou, proměňující toužebná semena ve stromy

...A tak se mě celého zmocnila. Ta děvka, jež ze mě vysává veškerou vášeň vyžaduje každičkou část mého těla, mysli i času. Stala se mou ctností, neřestí i spánkem. Život je pěstováním jejích nesčetných údů, zatímco se ta čubka kurví kde s kým. Milovat však neznamená vlastnictvit. A tak se učím lásce skrze utrpení a snad jednou dospěji katarze. Že bych změnil svět, tomu již dávno nevěřím. Zkoušet se to ale musí, neboť to jest onou láskou a cestou kříže.)
 

(vs)

Smějící se děcko si hraje na okenním parapetu.
Paní v metru si stydlivě schovává koleno pod příliš krátkou sukni.
Beznadějný stařec zlomil svou hůl a kouří na schodech.
Sestra se kouše do rtu a zamilovaně hledí do mobilního telefonu.
Policista znuděně krouží kolem našeho bloku, všechno je v pořádku.
Cikání hrají na bendžo a kolemjdoucí dělají, že se jim to nijak zvlášť nelíbí.
Začalo pršet a lidi vytahují deštníky, na špičky bot jim ale stejně prší.
V pekárně mají posledních 28 rohlíků, 3 chleby, 5 koblih a jednu veku.
Na přechodu pro chodce, je víc psů než lidí.
Na lavičce pod střechou sedí zamilovaný pár, je jim 12 let.
"Nemáte cigaretu?" zeptal se mě náhodný kolemjdoucí, dal jsem mu jí.

 

(vs)

Syrakusy

Levé kobé strohé verše

Kutálí se přes kopec

Nepřesmýká s nimi bjéše

Chlapec jehož kozí hřbet.

 

Neschováš se za svůj boltec

Kamenolom o krok vpřed!

Ustrnula nad pohovkou

Dávila se svojí žnovkou

Přihlouple se smála

Vznášela se nad rohožkou.

Jediná na celém světě

Zůstala tak stále sama.

Chlapec na svém kozím hřbetě

Přišel za ní do větráku.

Ohnula se v půli mraků

Opáčila se svou nožkou

Aby mu tak zamávala.

Vznášela se nad rohožkou.

 

Přišel za ní, v ústech měl zuby, na krku měl hlavu a ze hřbetu mu vyrůstali ruce a nohy. Namísto klobouku měl nůž a na něm svatozář. Když Ji uviděl, ihned smeknul a musel si 4x plivnout do dlaně neb svatozář jej popálila. Ozvalo se tlumené, leč pronikavé zasyčení. Pak si znovu plivl 4x do dlaně a ulízal si vlasy (ještě předtím vším měl totiž černé vlasy a věřte, že opravdu velmi rozcuchané). Ona mu jemně pokynula. Ihned si sundal trenýrky, nátělník, ponožky a narovnal si brýle a narovnal se. Chvíli se navzájem nehnutě pozorovali. Pak odtáhl pohled a dlouho nikdo nic nedělal. Oba jen někam hleděli. Pak si svlékl také kalhoty, košili a kabát. Teď před ní stál zcela v rouše Adamově, a v ruce držel vysavač. Adamovo roucho se jemně vlnilo ve větru větráku. Vyzývavě na sebe zamrkali a ONA se začala také svlékat. Vypadala úplně jinak než on. Nikdo neví, jak vypadala. Je možné, že měla boty? Možné to je. - Co si o tom myslíte vy? - My si myslíme totéž. –

Nikdo už ani neví, jestli byla náhodná kolemjdoucí, nebo byla zastavena úmyslně. Jisté ovšem je, že ON zastavil JI.

Nikdo už ani neví, jestli byl náhodným kolemjdoucím, nebo jestli trenýrky dostal zdarma k této povídce.

V Syrakusách právě sněžilo. Platón seděl mlčky na svém trůně a žvýkal papáju. 

(op)

Křičení ve tmě

Šeptání do větru

Mlčení u vody

Jinak nic.

bottom of page